Seriál: Socializace aneb začlenění pejsků do společnosti – 2. díl

Socializace aneb začlenění pejsků do společnosti – 1.díl

Socializace aneb začlenění pejsků do společnosti – 3.díl

Co je cílem socializace na jiné psy?

V předchozím díle o socializaci pejsků jste se dozvěděli, kdy se socializací začít a jak nastavit pejskovi pravidla. Dnes se s Jitkou Hrdinovou podíváme na to, jak pejska seznámit s jinými psy, na co si dát při společné hře pozor a proč nepouštět psa k jinému psovi, když vás tahá za vodítko.

Moje otázka zní – co je cílem socializace na jiné psy? Pro každého to může být něco jiného. Pro mě to znamená neutralitu – potkáme jiné psy nebo lidi a můj pes zůstane v klidu, nebude za nimi tahat, štěkat, ani se snažit utéct.

Psi si to sami nevyříkají

Socializaci psa na ostatní psy beru trochu jinak, než většina lidí, kteří za mnou přijdou na cvičák. Nejsem zastáncem toho, aby se vypustilo 10 psů se slovy „oni si to vyříkají“. Podle mě to takhle většinou nefunguje.

První věc – většinou k sobě nepustím podobné psy (váhově či povahově) a může mi zde vzniknout problém. Například všichni si vyberou jednoho a toho začnou honit, nebo se někomu hra přestane líbit a není schopen ze smečky uniknout.

A druhá věc – když chci zasáhnout a mám puštěno 10 neposlušných štěňat, nejsem schopna hru ovlivnit, ukončit nebo odvolat jednotlivé psy. A může se tak něco stát. I tady pro mě platí, že prevence je lepší než řešit nějaký průser.

Když vašeho psa nerespektují

U psa, který žije ve smečce, je to většinou jednodušší – smečka ho naučí pravidla. Pokud psa nechávám od malička hrát si s ostatními psi, tak postupně vzrůstá hodnota ostatních psů – s nimi je přeci jenom zábava. Z toho mi může velmi lehce vzniknout tahání na vodítku, štěkání…

Nebo druhá situace – pokud psa neustále pouštím, aby si hrál s ostatními psy, ale on nechce a oni to například nerespektují, může se začít ostatních psů bát.

Z trenérského hlediska je pro mě náročné tyto situace venku cvičit. Proč? Nemůžu si situaci nacvičit doma, na zahradě, ale až v reálném životě. To by nebylo tak hrozné, ale spousta lidí okolo „nespolupracuje“.

Momentálně mám 5 fenek a 4 z nich jsou několikrát pokousané. Smutné je, že moje fenky většinou byly na vodítku a přibíhající pes si šel „jen hrát“. Bohužel nikdy nevíte, co pes, kterého potkáte, má za sebou. Může být nemocný, po operaci, se špatnými zkušenostmi, nebo si jen prostě nechce hrát.

Každý máme nějaký osobní prostor. Já když poběžím po lese a přiřítí se ke mně cizí chlap se slovy „já si chci jen hrát“ a začne do mě žďuchat, plácat, tak taky nebudu nadšená. Jsou psi extroverti i introverti. A my bychom to měli respektovat.

Důležitá věc – Stejně jako chci, aby moji psi neotravovali ostatní, tak ani ostatní nemají otravovat mé psy. To samozřejmě neznamená, že nenechávám svoje psy si hrát. Nechávám, ale až po domluvě s páníčkem a když moji psi chtějí. Když nechtějí, respektuji to.

Raději méně setkání, ale kvalitních

Více než kde jinde zde platí – kvalita místo kvantity. Je lepší méně dobrých setkání než mnoho nekontrolovatelných. Pokud už můj pes táhne za ostatními psy a lidmi, nebo se naopak bojí a chce utéct, nevadí, i to se dá naučit. Důležité je začít sledovat svého psa a nenutit ho do věcí, co nechce.

Pokud si můj pes nechce hrát a druhý pes to nerespektuje, tak prostě druhého psa ke svému psovi nepustím. Protože postupně se můj pes může dostat do frustrace a může to skončit až pokousáním.

Bohužel – několikrát jsem byla svědkem, že velký pes nerespektoval malého psa, a když malý pes už byl zoufalý a po větším psovi vyjel, nakonec velký pes pokousal toho malého. A majitelé řeknou, že malý pes si přeci začal. Ne, pouze už byl zoufalý a nevěděl, co dělat.

Jak psa správně odvolávat ze hry

Další situace, kterou často vidím. Lidé přijdou na cvičák, psi je vtáhnou dovnitř a oni je prvně pustí z vodítek – aby si pohráli a očichali prostředí. Za mě ani toto není ideální, a to ze dvou důvodů.

Zaprvé – když pustím tahajícího psa, ukážu mu, že když bude tahat – pustím ho. A druhá věc – ne vždy a všude můžu psa prvně pustit, aby si očichal prostředí, proto ani z tohoto mu nechci udělat pravidlo.

Takže moje další pravidlo – nikdy nepouštím svého psa za jiným psem, když tahá na vodítku, nereaguje na mě, štěká a všemožně se snaží dostat za druhým psem. Protože nemám pak šanci ho odvolat. Pokud je pes klidný a já ho pustím, jednou za čas ho odvolám – když přijde, pustím ho, ať si klidně hraje dál. Pokud neposlechne, je dobré, aby druhý pes hru ukončil – nechal se odvolat.

A jak toho docílím? Nejjednodušší řešení – pustím štěně s dospělým poslušným psem. Na bezpečném místě mohu pustit i dvě štěňata, ale i tady se snažím štěně po chvíli odvolat.

A samozřejmě tomu pomůžu – rozběhnu se pryč, mám u sebe „jackpot“ (třeba konzervu), neodvolávám hned na začátku hry, nebo pokud vím, že to „nedáme“, tak se snažím, aby převažovaly hry s dospělými jedinci a se štěňaty jen občas jako zpestření.

Další výhoda dospělého jedince – učí štěně komunikovat. Dospělý pes většinou dokáže říct, kdy už to štěně přehnalo a kdy už stačí. Ostatní štěňata tohle ještě většinou neumí. Navíc když pouštím pouze dva psy, psi více vnímají signály toho druhého a tím se učí, co a jak v komunikaci funguje.

V příštím díle si řekneme, jak často psa socializovat.

---

K socializaci s pejsky můžete využít i hračky a výcvikové pomůcky. Společná hra je důležitá, snáze si na sebe navyknete a rychleji se sžijete. Výcvikové pomůcky používejte jako pozitivní motivaci a dávejte je pejskům za odměnu. Náš králík nebo ovce jim budou chutnat.