Výběr chovného páru

V druhém díle našeho miniseriálu o chovů psů z pohledu genetika se zaměříme na to, jak správně nakombinovat chovný pár – psa a fenu. Dozvíte se, proč byste se neměli snažit vylepšit všechny nedostatky, ale vybrat jen ty nejdůležitější a s těmi pracovat. Také si řekneme, jak pracovat s výškou. Miniseriálem vás provází Ing. Alena Svitáková, Ph.D., majitelka chovatelské stanice a odbornice na genetiku a šlechtění psů.

Jak bylo zmíněno v první části naší minisérie, je důležité umět správně si vybrat. Výběr by měl být na základě znalostí o tom, jaké nedostatky má naše fena. Nikdo nejsme dokonalý a náš čtyřnohý miláček taky ne.

To, že se s jistým odstupem dokážeme na naše zvíře podívat a popsat jeho nedostatky, je jednou z vlastností dobrého chovatele.

Vyberte si, na které nedostatky se u feny zaměříte

Další důležitou rovinou je to, na které nedostatky se zaměříme. Většinou nelze vylepšit všechno naráz, i když některé chyby na sebe navazují, nebo ze sebe vyplývají. Ať nepíšu pouze teoreticky – moje fena australského ovčáka Eliška (nyní stále veselá veteránka) je vyšší, než by měla fena být.

U našeho plemene není žádný limit na výšku, ale přece jenom je to vlastnost, na kterou bych si jako chovatel měla dát pozor, aby štěňata více odpovídala standardu.

Druhá věc, se kterou jsem tehdy nebyla spokojená, byla hlava. U ní je tedy docela ovlivněna výškou, ale i tak to byl znak, na který jsem koukala. Dalším kritériem bylo to, že je přenašeč na kataraktu. Pes tedy musel být na tento gen čistý. To, že přenašeč bez příznaků nemoci není problém a jak s touto informací pracovat, si vysvětlíme v dalším článku.

Fena australského ovčáka se štěnaty
Fena australského ovčáka se štěnaty. Je vyšší než standard a hlava také neodpovídá.

Takže jsem měla víceméně 3 základní požadavky na krycího psa. Důležité je se opravdu zaměřit pouze na část věcí. Pokud budete mít požadavků příliš, budete muset udělat kompromis.  Podstatné je si říct, u kterých vlastností není kompromis možný.

Tipy, jak se vypořádat s výškou psa

U mě to byl zmiňovaný gen HSF4 a výška psa. Jak se vypořádat s výškou psa? Toto je jedna z vlastností, která není jednoduše dědivá. Výška je ovlivněna mnoha geny, které dohromady dávají konečný výsledek.

Pokud bych vybrala psa, který je nadprůměrně vysoký, lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že by štěňata byla také vysoká. Možná i nad průměr rodičů – to by pak nemělo s australským ovčákem nic společného.

Mnoho lidí by napadlo si vybrat psa, který je podprůměrně veliký. To je však také špatně. Extrém + extrém málokdy dá něco jiného než zase extrém.

Vrh by byl s největší pravděpodobností nevyrovnaný a poměr malých a velkých štěňat by se nedal dopředu určit. Je možné, že by se objevilo i nějaké standardně velké štěně, ale pravděpodobnost je na můj vkus příliš nízká.

Další důvod proč nevybírat jedince, kteří jsou od sebe hodně velikostně vzdálení je možnost předkusu/podkusu a jiných anatomických problémů. Takže dle mého jednou možností je pes standardní velikosti, který není o tolik menší než moje fena. No měla jsem štěstí a u štěňat se to povedlo a všechny fenky jsou standardně vysoké.

Nezapomeňte, že pracujete pouze s pravděpodobností

To, že výsledek skončil pro mě dobře, neznamená, že by se v další generaci nemohlo stát, že „vypadne“ opět vyšší jedinec. Tuto vlastnost je také potřeba ukotvit a při výběru krycích psů u těchto fen je také třeba dát na výšku psa pozor.

Pejsek s hračkou od Pamlskového ráje.
Pracujeme pouze s pravděpodobností. Nikdy přesně nevíme, jaké geny a v jaké sestavě se do výsledku promítnou.

Další, co je potřeba poznamenat u vlastností, které nejsou jednoduše dědivé, je to, že pracujeme pouze s pravděpodobností. Nikdy přesně nevíme, jaké geny a v jaké sestavě se do výsledku promítnou.

Je však na nás chovatelích, posoudit míru rizika daného spojení. Nakonec jsme to my, kdo štěně předává budoucímu majiteli, a jemu jsme pak za některé věci zodpovědní.

Dobré je, že se můžeme poučit z každého odchovaného vrhu, a v tom dalším to zkusit trochu jinak, možná lépe. Toto je dovednost, která je získaná časem a kterou v knížkách jen tak nevyčteme. Je však zbytečné už na začátku některé věci podcenit a tím sobě, budoucím majitelům a hlavně odchovům zadělat na problémy.

V příštím díle se tedy zaměříme na základní stavební kameny genetiky – pojmy a základní vztahy.


O autorce

Ing. Alena Svitáková, Ph.D.

Pracuje jako vědecká pracovnice pro Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. a již 10 let se zabývá genetikou a šlechtěním masného chovu. Je také nadšenou pejskařkou a majitelkou dvou fenek australského ovčáka, se kterými pravidelně trénuje agility.

Díky jejím psím slečnám se začala hlouběji věnovat i genetice psů a své znalosti zúročila i ve vlastní chovatelské stanici. Pro další chovatele a majitele psů pořádá jednodenní či dvoudenní semináře, které jim pomohou se v problematice genetiky psů zorientovat.

Ing. Alena Svitáková, Ph.D.

Chováte psy nebo se o jejich chov zajímáte? V genetice si ale nejste úplně jistí? Jste zahlcení spoustou termínů a vazeb? Na samostudium je to dost náročné.  Právě pro vás ve spolupráci s Alenou pořádáme CYKLUS PŘEDNÁŠEK O GENETICE PSŮ, kde jdeme do hlubších detailů. Semináře jsou určené pro úplné začátečníky i mírně pokročilé. I když opakování je matkou moudrosti, takže rádi uvidíme všechny, kteří mají o problematiku zájem.